Charakteristika plemene

Historie

Úplně první zmínky o psech podobných dnešním jezevčíkům nacházíme až ve Starém Egyptě, kde jsou vyobrazeni na soškách a rytinách krátkonozí psi s dlouhým hřbetem a krátkou srstí. Další zmínky pocházejí z 5. - 9. století n.l. a hovoří o psech, kteří se používali k práci pod zemí. Jednalo se však o neustálený typ bez ustáleného jména. Zmínky o jezevčících jako takových nacházíme až ve 14. - 15. století. Jedná se o psa, který se nejvíce podobá dnešnímu typu hladkosrstého jezevčíka. Asi v 16. století byl hladkosrstý jezevčík křížen se španělem a díky tomuto křížení vznikli jezevčíci dlouhosrstí. A přestože drsnosrstí jezevčíci byli známí již od 14. století, oficiálně se tento typ podařilo ustálit až v 18. století díky přikřížení kníračů malých a dandie dinmont teriérů. Miniaturní verze vznikaly postupně v 19. století. První kniha, která vedla záznamy o původu jezevčíků, v té době jen hladkosrstých a dlouhosrstých, vznikla v roce 1840 v Německu. Drsnosrstá varianta se začala zapisovat až od roku 1891. V Česku byl ještě ve 30. letech jezevčík vzácností. V roce 1937 byl založen Klub pěstitelů jezevčíků (dnešní Klub chovatelů jezevčíků) a to vyčleněním z Klubu norníků. Po celou dobu byli tito psi šlechtěni tak, aby byli pomalejší, lovci je mohli sledovat a aby snáze pronikali do nor lišek a jezevců. Postupně však vznikl pes uznáván jako jedno z nejvšestrannějších lovecky upotřebitelných plemen. Tělesnou konstitucí ideální pes pro práci norníka, ovšem perfektní i při pracech stopových a barvářských, navíc se vyznačuje hlasitým a zvučným štěkotem. Dříve byli jezevčíci používáni pouze jako lovečtí psi, v dnešní době se rozšířili i jako společenské plemeno, ale své využití nachází stále především v myslivosti.

Typy

Jezevčík je u nás řazen do šesti plemen. Podle typu srsti známe jezevčíka hladkosrstého, dlouhosrstého a drsnosrstého. Každého z nich potom ve standardní, trpasličí a králičí velikosti.

Obecný vzhled

Nízká, krátkonohá, protáhlá, ale kompaktní postava, silně osvalená, se směle vyzývavým držením hlavy a pozorným výrazem obličeje a stavba těla, která mu umožňuje velmi pohyblivou a hbitou práci na povrchu i pod zemí.

Drsnosrstý jezevčík má po celém těle (kromě mordy, obočí a uší) podsadu a přiléhavé, husté, drátovité krycí chlupy. Na mordě vzniká zřetelný vous. Obočí je husté a na uších je srst hladká a kratší než jinde na těle. Ocas je dobře, rovnoměrně a přiléhavě osrstěný. Převažuje zbarvení světlého až tmavého divočáka, nebo suchého listí. Dále mohou být jednobarevní, dvoubarevní a skvrnití (tygrovaní).

Hladkosrstý jezevčík má krátkou, hustou, lesklou, přiléhající, pevnou a tvrdou srst bez lysin. Ocas je jemně osrstěný, na spodní straně ocasu může být srst trochu delší. Zbarvení je možné jednobarevné, dvoubarevné a skvrnité (tygrované).

Dlouhosrstý jezevčík má dlouhou srst, která je rovná a lesklá, má podsadu a přiléhá k trupu. Pod krkem, na spodní části těla a uších se srst prodlužuje, na zadních končetinách vznikají praporce. Nejdelší srst se objevuje na spodní straně ocasu, kde vzniká tzv. vlajka. Zbarvení je stejně jako u ostatních variet, tedy jednobarevné, dvoubarevné a skvrnité (tygrované).

Povaha

Jezevčík je značně osobitý, dominantní, inteligentní, houževnatý a temperamentní pes, jenž dokáže být přítulným a oddaným společníkem. Oplývá ale i poměrně dosti velkým sklonem k nezávislosti a tvrdohlavosti, někdy mívá sklony k nervozitě či doslova drzému a prohnanému jednání. Roli hlídače zvládá bravurně, poctivě ohlásí každého blížícího se návštěvníka.

Společenská charakteristika

Pro všechny typy jezevčíků je na prvním místě jejich rodina. V přítomnosti cizích lidí se chovají rezervovaně a většinou je ignorují. S ostatními psy vycházejí jezevčíci dobře, i když někdy se mohou projevit jako odvážlivci, kteří si troufají na větší psy, než jsou sami. Soužití s kočkou je možné, pokud si na ni pes zvykne již v mládí, nikdy z nich však nebudou nijak zvlášť dobří kamarádi. Pokud má z mládí dobré zkušenosti s dětmi a je na ně navyklý, vychází s nimi dobře a nebývají většinou žádné problémy.

Výchova

Výcvik jezevčíka nelze označit za nejsnadnější. Patří mezi plemena, která se při svém původním pracovním využití musela umět rozhodovat ve stěžejním okamžiku sama. Jezevčík je silný individualista, i když se jedná o inteligentního a chápavého psa, není mu vlastní přirozená touha maximálně vyhovět pánovi a reagovat ihned na každý povel, ať už je jakýkoliv. S výcvikem jezevčíka není radno otálet a je nezbytné zachovávat naprostou důslednost. Důležitou součástí výchovy musí být pečlivá socializace, jezevčík může mít sklony k dominantnímu chování a je třeba, aby si již od raného mládí zvykal na pobyt mezi cizími lidmi a zvířaty.

Držení

Jezevčíky je možné chovat jak v městském bytě, tak i na venkově.

Pohyb

Jezevčík potřebuje pravidelný pohyb, ačkoliv si vystačí s kratšími každodenními procházkami a dostatečným vybouřením venku v podobě intenzivnějšího proběhnutí či poutavé hry. Fyzická aktivita musí být zvolena s ohledem na unikátní tělesnou konstituci tohoto plemene, která s sebou nese řadu zdravotních rizik. Jezevčík by neměl často chodit do schodů, neboť je vysoce náchylný na problémy s páteří.

Péče

Srst hladkosrstých jezevčíků vyžaduje pouze minimální péči. Ideální je občasné pročesání pomocí kartáče či speciální česací rukavice.

U dlouhosrstých jezevčíků vyčesáváme srst minimálně dvakrát týdně. Pravidelná péče je nezbytná pro zamezení vytváření nepříjemných chuchvalců, jejichž rozčesávání činí psovi bolest, v pokročilém stadiu není ani možné a jediné řešení představuje jejich opatrné odstřihnutí. Srst je zpravidla zkracována pomocí k tomu určených nůžek v oblasti hřbetu, na bocích a horní části ocasu.

Osrstění drsnosrstého jezevčíka vyžaduje přibližně dvakrát ročně speciální péči v podobě trimování (vytrhávání odumřelých chlupů).

U všech typů srsti opatrně zastřiháváme přerostlou srst mezi polštářky.

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat zevnímu zvukovodu psa, nezbytné jsou pravidelné kontroly uší, zda nedošlo k znečištění vnitřku ucha, popřípadě očištění adekvátním přípravkem. Pravidelně kontrolujeme drápy psa, zda nejsou přerostlé.

Výživa

Každý pes má specifické nároky na výživu z hlediska nutričních hodnot přijímaného krmiva. Jezevčík patří mezi malá plemena, pro něž existuje na trhu téměř nekonečná škála alternativ z oblasti kompletních granulovaných a konzervovaných krmiv. Nejpohodlnější volbou je kvalitní granulované krmivo, které spolehlivě pokrývá denní nároky na dostatečný přísun vitamínů a minerálů. Dobré je poradit se o vhodné výživě s veterinárním lékařem, podstatné informace získá začínající chovatel od původního chovatele štěněte, na jehož krmnou praxi by měl minimálně zpočátku plynule navázat.

Zdraví

Jezevčík patří mezi psí plemena, jejichž zástupci se mohou dožít velmi vysokého věku. Přesto i toto plemeno trpí ve zvýšené míře na některá konkrétní onemocnění. V důsledku tělesné konstituce je jezevčík obzvláště náchylný na problémy s meziobratlovými ploténkami. Je nezbytně důležité dbát na jeho zdravý pohyb bez nežádoucího zatěžování zádové partie. Jezevčíci mají taktéž silné sklony k obezitě, která jde ruku v ruce s velkým apetitem některých psů tohoto plemene. Opět záleží na chovateli, zda svého psa v tomto ohledu náležitě usměrní a zdravotnímu problému tak preventivně předejde.

Závěrem pro budoucí majitele

Věnujte jezevčíkovi mnoho lásky a trpělivosti při jeho výchově, dovolte mu rozvinout jeho lovecké nadání a připravte pro něj mnoho aktivit, bude vám šťastným a oddaným přítelem po celý život.